úterý 5. srpna 2014

Luxus názvem vlastní dům

Vlastní dům, to nezpochybnitelné právo každého člověka který není nemocen či neschopen práce bylo již před generacemi zpochybněno. To co naši praprapředci měli i v případě, že jejich příjem je sotva skromně uživil, domkáři, si mnozí současníci nemohou dovolit třebaže jejich příjem je neporovnatelně vyšší. Dům se stal luxusním zbožím. Jak k tomu došlo a proč?

Na tuto otázku je snadnější odpovědět, třebaže v tomto případě jde spíše o mé názorové domněnky.
Jako mnohé z našeho moderního života v tom má prsty Marie Terezie a změny které započala. Změny, které měly usnadnit vládu a kontrolu nad lidmi a které přesto ještě stále považujeme za výdobytky civilizace (stejně jako dril školství a autorativní neosobnost lékařství). Vlastní domek a zahrada k uživení dělá člověka svobodným a nezávislým. Takový člověk se hůře ovládá. Teda v případě, kdy zároveň není zadlužen.

Ve městě byl pozemek drahý již od raného středověku. A když byl drahý pozemek, tak už se i draze stavělo. Přeci si to mohli budoucí majitelé dovolit, stavět vilky a honosné domy. Do takových podniků se zapojil každý rád, kde protéká více peněz, jsou větší marže a odměny. Čím je tok silnější, tím lépe.
A tok se dal navýšit různými způsoby. Třeba modní vlnou určující okázalé zdobení a rozlehlé reprezentativní prostory.



Ale jak se to mohlo rozšířit na vesnice? Nemohlo, kdyby...  Kdyby nepřišly hypotéky. Finančnictví a jejich půjčování za odměnu sice zdánlivě umožnili stavět ve městě i méně bohatším lidem, ale ukázali při tom velmi nebezpečnou cestu, kterou se vývoj staveb (a nejen jich) vydal. Totiž, že stavby by mohly být luxusním zbožím i na méně vydělávající vesnici. Za Marie Terezie začali vznikat stavební normy a nařízení. Zdánlivě také pro dobro věci, když nařídila všechny dřevěné části domů omítnout, aby tak předešla opakujícím se požárům, ale. Ale logické v této kultuře vždy jen předchází to další, co už logické být nemusí, a každopádně není původcem myšlenky. Původcem myšlenky je tok peněz a snaha urvat. Stavební normy a nařízení začaly prodražovat stavbu jako celek, pro všechny vrstvy obyvatel, pro vesnice i města. Stalo se předmětem lobingu a obchodu, ve kterém teklo čím dál více peněz. Více norem a nařízení, akreditace materiálů, vypracovávání posudků.
A stále na nás funguje i ta móda. Vybíráme si domy z katalogů, necháváme si diktovat co potřebujeme zvyklostmi a současnými trendy. Předpokládáme nutnost věcí a technologií, protože to tak dělá každý.

Absurdita stavebnictví je v tom, že nejde o požadavek, který si splníme na úrovni dle našich potřeb a možností, nejdeme nejlevnější variantu v požadované kvalitě. Nýbrž řekneme architektovi kolik si můžeme dovolit a on nám navrhne dům, který splní naše požadavky v maximální možné ceně, kterou si můžeme dovolitNevybíráme si nejlevnější, ale nejdražší produkt splnující požadavky.

Intenzita lobingu na normy a přesvědčovací síla reklam a okolí na naše požadavky tvoří nebezpečnou věc. Ale skutečně nebezpečnou se stává teprve díky finanční službě, která vám dovolí se zadlužit na celý produktivní život. Učinit chybu v tomto rozhodnutí je především dlouhodobé. Na jedné straně je člověk, zmítán psychikou, sny a tužbami, na druhé straně finančníci a korporace užívající veškeré znalosti psychologie člověka a studií k tomu, aby získala. Tohle je nerovný boj, ve kterém zákon nestojí na naší straně, právě naopak.



Podvod: využití cizí neznalosti pro svůj prospěch, se stal společenskou normou. A oběti tohoto drasticky nevyrovnaného souboje házíme přes palubu s tím, že jde o jejich blbost, když to nepochopili. (Nezvládli být chytřejší než nejlepší světové studie a psychologické modely.)

Proč nemám rád hypotéky?
Přes všechny klady je hypotéka TOU věcí, která umožnila a umožňuje i nadále direktativně (nařizováním) prodražovat stavebnictví! To umožnuje dávat více peněz do reklam a tím vytvářet za pomocí psychologů modely v naší hlavě.)
Hypotéka je věcí, která vkládá nepřipraveným a neorientujícím se do ruky tak velkou energii, kterou není snadné zvládnout a uhlídat. Která se může snadno zvrtnout v nástroj vlastního zničení. (Zacházení s penězi se musí člověk učit. A s rostoucí částkou roste i náročnost tohoto umění. Nenadálé vítězství v loterii většině vítězů život rozvrátila, mnohé zničila. Hypotéka se tomu podobá. Mnohým život spíše zhorší.)

Hypotéka je nástroj který změnil vlastní dům, původní nástroj svobody, v nástroj zotročení. S hypotékou se nesnadněji odchází z neuspokojivého zaměstnání. Hůře se hledá odvaha říci šéfovi že nebudete dělat špinavou práci. Skrze hypotéku je vaše rodina rukojmími.

Hypotéka není lékem na drahé stavění, ale původcem, který stavění umožnil prodražit!

Bez hypotéky by si mohlo dovolit dům mnohem více lidí, protože by nešlo o tak luxusní zboží. Přesněji, neexistuje v současnosti luxusnější zboží. Které by zavázalo majitele platit více ze svého času, práce.
Postavit dům za částku desetkrát menší není a nikdy nebyl technologický problém, ale problém našich zvyklostí a především stavebních norem.  A právě zákon a jeho normy jsou tím, co brání nižší příjmové skupině mít vlastní dům, třebaže dřívější domkáři vydělávali mnohem méně.